8. květen – den vítězství nad fašismem v Evropě

Příčiny druhé světové války a nástupu Hitlera k moci jsou vcelku známe.
Byly to neutěšené podmínky obyvatel v celé Evropě, ale především Němcům bylo jasné, že by se měli mnohem lépe, kdyby nemuseli platit reparace po prohrané první světové válce. Reparace byly stanoveny tak, aby bránily Německu znovu dosáhnout takové ekonomické a vojenské sily, která by ohrožovala okolní státy. Mužem, který slíbil zastavení splácení reparací a mnoho dalších kroků (zabrání židovského majetku a tím i smazání dluhů vůči židovským obchodníkům a podobně), které měly zajistit Němcům vyšší životní úroveň byl Adolf Hitler, jenž se 30. ledna 1933 stal říšským kancléřem.

Kde Hitler sehnal peníze na zdánlivé dodržení svých slibů?
– zabavením židovského majetku (peníze šli na zbrojení, domy pak pro pohlaváře a lidi oddané vůdci)
– dary od členů, dary ze zahraničí
– půjčky
– pracovní (koncentrační) tábory, kde lidé pracovali bez nároku na mzdu
Právě nedostatek financí nakonec nutil Hitlera začít válku.

Jak na nástup Hitlera k moci reagoval Stalin?
Stalin si nedělal žádné iluze a SSSR začalo výrazně zbrojit, nicméně Stalin věřil tomu, že než Hitler zabere Evropu, tak jej to značně oslabí a pak již bude mít problém udržet v porobených státech pořádek a SSSR se může stát strategickou zemí dodávající suroviny tomuto společenství výměnou za jiné zboží, a tak se vyhnout přímé konfrontaci s touto velmocí.

Nicméně se stalo to, čemu věřil málokdo a Hitler zabral země kontinentální Evropy velmi rychle s minimálními ztrátami ve vlastních jednotkách, odolala jen ostrovní Velká Británie.
Navíc některé vlády zemí se začaly otevřeně hlásit k fašismu a spolupracovat s Hitlerem, což Stalina vyvedlo z míry v obavě, že pokud by se něco podobného stalo i po napadení SSSR a obyvatelstvo by přecházelo k Němcům bojovat proti Stalinovi, tak by vítězství Hitlera nad SSSR bylo velmi reálné. Proto také Stalin po napadení SSSR odjel na svou daču a tam zůstal v předtuše, že bude popraven, nebo zbaven moci pro to, jak vládl (uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině mu Ukrajinci nemohli odpustit).

Přesto po několika dnech přišla za ním delegace přesvědčit jej, aby dál zůstal v čele SSSR a přinesla také správy, které dávaly naději:
– postup Němců není tak rychlý a SSSR nebude dobyto za 4 měsíce, tudíž válka se protáhne do zimních měsíců, což by mohlo navodit zvrat
– Němcům vázne zásobování fronty v důsledku jejího velmi rychlého prodlužování a Němci jí nejsou schopni plně pokrýt, jakmile začne podzimní deštivé počasí, postup fronty se zcela zastaví
– Němci na dobytém území Ukrajiny a Běloruska páchají ukrutná zvěrstva vůči tamnímu obyvatelstvu a toto obyvatelstvo nerekrutují do své armády proti Stalinovi
– tanky T-34 a KV jsou odolné proti střelám německých tanků, v mnoha parametrech je překonávají a mohou je úspěšně ničit
– začíná se zlepšovat organizovaná obrana, která je stále více schopna čelit německé ofenzívě

Tyto zprávy přiměly Stalina, aby dál vedl SSSR a po nezměrném úsilí prakticky všech občanů států SSSR i za pomoci spojenců nakonec porazit Hitlera.
Zlom nastává v roce 1943 kdy nejprve Paulusova 6. armáda se vzdala po obklíčení v městě Stalingrad.
Na to se v letních měsících téhož roku pokusil Hitler o zvrat situace na frontě v Kurském oblouku, ale Rudá armáda odolala i zde a navíc se v tu dobu vylodili spojenci na Sicílii, takže Hitler byl nucen přesunout část jednotek do Itálie a tím umožnil mohutný nástup SSSR prakticky na celé, již oslabené, frontě. Rudá armáda si pak již udržela iniciativu, která byla ukončena dobytím Berlína.

Mohli Němci zvítězit v bitvě v Kurském oblouku?
Můžeme říct téměř s určitostí, že vítězství Němců bylo nereálné. Němci už neměli moc času, spojenci na západě působili stále větší problémy a Němci chtěli aspoň někde získat iniciativu. Obklíčení RA v Kurském oblouku se tak jevila Hitlerovi, jako poslední šance, ale utočil na výborně opevněnou a již bojem zocelenou armádu, která nepanikařila a nedala ani centimetr země bez urputného boje.
Severní čelist kleští Němců dokázal účinně eliminovat Rokosovského front. Na jihu sice Erich von Manstein postoupil až k poslední obranné linii Rudé armády, ALE kleště se přeci musí uzavřít, takže by musel prorazit další linie na severu, aby došlo k obklíčení jednotek RA. Rudá armáda by se však již nedala obklíčit, na to už byla velmi zkušená. Dále Rudá armáda použila proti tankům a obrněným vozidlům malé kumulativní bombičky PTAB, které při kolmém dopadu prorážely pancíř tanků. S potěšením byl zjištěn další výborný efekt, totiž pokud IL-2 (Šturomovik) “poprášil” těmito bombičkami celou kolonu vozidel, tak jí mnohdy také celou vyřadil z boje. Po zásahu explodovaly cisterny s pohonnými hmotami, palivové nádrže, zásah do motoru byl rovněž zničující. Postupovat dále například jen s Tigry dále bez zásobování palivem v terénu by bylo velmi riskantní, protože při spotřebě 1000 litrů na 100 km Tigrům velmi rychle došlo palivo a pak už jen čekaly, kdo je zničí.
Hitler sice tuto bitvu chtěl, ale zároveň si již moc nevěřil, protože datum počátku bitvy několikrát oddálil, kdyby však pozoroval, že Němcům se daří snadno prolomit obranu RA, určitě by v bitvě pokračoval. Navíc v této bitvě již německé letectvo jednoznačnou nadvládu ve vzduchu a sovětští letci již byli rovnocennými soupeři, kteří nedali Němcům ani minutu oddechu.

Co je dále hodno obdivu je to, že na německou armádu pracovala celá průmyslová Evropa. Rudá armáda se mohla spolehnout jen na ženy, děti, těžce raněné a starce pracující na výrobě zbraní v podmínkách nejtěžších. Přesto tito lidé dokázali vyrábět takové zbraně, se kterými RA porazila průmyslovou supervelmoc.

Mnohdy až po skončení války se lidé dověděli o zrůdnosti fašismu a zvěrstvech zejména páchaných na židovském obyvatelstvu. Ani Slované na tom neměli být o mnoho lépe. Buď smrt na nucených pracích, či v koncentračních táborech, nebo u některých dětí, splňujících kriteria árijské rasy, převýchova na Němce.

Závěrem se patří poděkovat všem těm, kteří se dokázali postavit zrůdnému totalitnímu systému vlády jednoho muže a nakonec jej i porazit a to mnohdy i za cenu nejvyšší, obětování vlastního života. Čest jejich památce. Děkujeme.

This entry was posted in Politika. Bookmark the permalink.

comments powered by Disqus
1,632 views